Franz Rohr von Denta
Franz Rohr von Denta | |
---|---|
Velitel 1. armády na východní frontě | |
Ve funkci: 1. března 1917 – 15. dubna 1918 | |
Předchůdce | Arthur Arz von Straußenburg |
Nástupce | funkce zanikla |
Velitel 11. armády na italské frontě | |
Ve funkci: 18. července 1916 – 28. února 1917 | |
Předchůdce | Viktor Dankl |
Nástupce | Viktor von Scheuchenstuel |
Velitel 10. armády na italské frontě | |
Ve funkci: 23. ledna 1916 – 16. června 1916 | |
Předchůdce | nově zřízená funkce |
Nástupce | Karl Scotti |
Vrchní velitel armádní skupiny Rohr | |
Ve funkci: 8. srpna 1914 – 23. ledna 1916 | |
Vrchní velitel uherské zeměbrany | |
Ve funkci: 4. května 1913 – 8. srpna 1914 | |
Předchůdce | Wilhelm Klobučar |
Nástupce | funkce zanikla |
Generální inspektor rakousko-uherských vojenských škol | |
Ve funkci: 6. září 1909 – 4. května 1913 | |
Předchůdce | Heinrich Siegler von Eberswald |
Nástupce | Karl Waitzendorfer |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | polní maršál (1918), generálplukovník (1916), generál jezdectva (1911), polní podmaršál (1907), generálmajor (1903) |
Narození | 30. října 1854 Arad |
Úmrtí | 9. prosince 1927 (ve věku 73 let) Rodaun |
Místo pohřbení | Hřbitov v Rodaunu |
Titul | svobodný pán (1917) |
Děti | Christine Rohrová |
Alma mater | Tereziánská vojenská akademie |
Profese | voják a voják |
Ocenění | Vojenský záslužný kříž 1. třídy |
Commons | Franz Rohr von Denta |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Franz svobodný pán Rohr von Denta (německy Franz Josef Karl Freiherr Rohr von Denta, maďarsky dentai báró Ferenc József Károly Rohr) (30. října 1854 Arad, Banát, dnešní Rumunsko – 9. prosince 1927, Rodaun) byl rakousko-uherský polní maršál a vojevůdce první světové války. V c. k. armádě sloužil jako absolvent vojenské akademie od roku 1876, působil jako štábní důstojník u různých jednotek, později zastával vysoké funkce na ministerstvu války a ve vojenském školství, v letech 1913–1914 byl vrchním velitelem uherské královské zeměbrany. V počáteční fázi první světové války se vyznamenal jako jeden z vrchních velitelů na italské frontě. V hodnosti generálplukovníka byl později přeložen na východní frontu, kde setrval do jara 1918. V roce 1917 byl povýšen na barona a v armádě dosáhl v roce 1918 nejvyšší hodnosti polního maršála.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Franz Rohr se narodil jako syn c.k. kapitána a štábního ekonoma Josefa Rohra v Aradu v Banátu (dnešní Rumunsko). Matka Rosalie Žaludová byla z Vysokého Mýta. Dědeček Josef Rohr byl truhlářem v Dlouhé Vsi u Rychnova nad Kněžnou. Franz Rohr strávil dětství podle otcova služebního zařazení postupně ve Lvově a Brašově, poté navštěvoval gymnázium ve Vídni. První vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Sankt Pölten a v letech 1872–1876 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Do armády vstoupil v roce 1876 jako poručík ke 3. hulánskému pluku ve Vídni. V letech 1879–1882 si doplnil vzdělání na Válečná škola (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v roce 1881 byl v hodnosti nadporučíka zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Krátce sloužil v Černovicích a v letech 1883–1886 působil přímo na generálním štábu. Poté vystřídal službu u různých posádek (Klagenfurt, Bela Crkva, Krakov) a mezitím postupoval v hodnostech (kapitán 1883, major 1891). Jako podplukovník (1894) se stal zástupcem velitele 5. husarského pluku v Prešpurku.[1] V roce 1896 byl povýšen na plukovníka a byl jmenován přednostou 6. oddělení na ministerstvu války.[2] V letech 1897–1901 byl šéfem štábu 2. armádního sboru ve Vídni.[3] V roce 1901 přešel k uherské zeměbraně a stal se velitelem 78. zeměbraneckého pluku v Satu Mare.
V roce 1903 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 73. zeměbranecké brigády v Prešpurku, poté velel dalším jednotkám uherské zeměbrany v Székesfehérváru a Budapešti, mezitím v roce 1907 dosáhl hodnosti polního podmaršála. V roce 1909 znovu krátce působil na ministerstvu války a v letech 1909–1913 zastával funkci generálního inspektora vojenského vzdělávání a vojenských škol.[4] V roce 1911 dosál hodnosti generála jezdectva a v letech 1913–1914 zastával funkci vrchního velitele uherské zeměbrany, zároveň byl sekčním šéfem na ministerstvu války.
První světová válka
[editovat | editovat zdroj]Na začátku první světové války byl jmenován vrchním velitelem vojenských jednotek od Štýrského Hradce po Innsbruck. V květnu 1915 vyhlásila Itálie válku Ústředním mocnostem a Rohr byl velitelem armádní skupiny, která nesla jeho jméno (Armeegruppe Rohr).[5] Pod Rohrovo velení patřily čtyři divize, dva obrněné vlaky, dělostřelecká baterie a letecká rota.[6] Úspěšně uhájil Korutansko, zúčastnil se prvních bojů na Soči a následně byla jeho armádní skupina transformována na 11. armádu. V roce 1916 byl povýšen na generálplukovníka a převzal velení 1. armády od Arthura Arze von Straußenburg na východní frontě. Jeho úkolem bylo bránit s touto armádou Sedmihradsko a Bukovinu, kde v té době bránil ofenzivě Kerenského. Po porážce Rumunska byl k datu 1. února 1918 povýšen do nejvyšší možné hodnosti polního maršála.[7] Po ukončení bojů na východní frontě na jaře 1918 žil jako soukromá osoba ve Vídni, Innsbrucku, Meranu nebo Györu, v září 1918 byl povolán k císařskému dvoru do Vídně v čestné hodnosti kapitána uherské královské gardy. K datu 1. prosince 1918 byl v armádě penzionován.[8]. Po zániku monarchie mu byla později potvrzena hodnost polního maršála v Maďarsku.
Franz baron Rohr von Denta zemřel 9. prosince 1927 ve věku 73 let v Rodaun u Vídně a je pohřben na tamějším hřbitově. Od roku 1891 byl ženat s Marií Silva von Silvas, dcerou c. a k. plukovníka von Silvas. Z manželství se narodili synové Rudolf a Stephan, oba sloužili u c. k. námořnictva a za první světové války dosáhli hodnosti kapitána.[9]
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Jako velitel uherské zeměbrany obdržel v roce 1913 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[10] Od roku 1913 byl zároveň čestným majitelem pěšího pluku č. 48 dislokovaného v Nagykanizsi.[11] V roce 1917 byl povýšen do stavu svobodných pánů.[12] Během vojenské kariéry získal řadu ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[13] Za zásluhy na italské frontě získal v roce 1916 čestné občanství v Klagenfurtu.[14]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]- Vojenská záslužná medaile (1897)
- Jubilejní pamětní medaile (1898)
- Řád železné koruny III. třídy (1900)
- rytířský kříž Leopoldova řádu (1908)
- Vojenský jubilejní kříž (1908)
- Řád železné koruny I. třídy (1914)
- Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)
- velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1916)
- Vojenský záslužný kříž I. třídy s válečnou dekorací (1917)
- Vojenská záslužná medaile s válečnou dekorací (1918)
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]- Řád sv. Alexandra III. třídy (1899, Bulharsko)
- Řád lva a slunce II. třídy (1900, Persie)
- Řád Takova II. třídy (1900, Srbsko)
- Řád vycházejícího slunce III. třídy (1912, Japonsko)
- Řád červené orlice II. třídy (1901, Německo)
- Železný kříž II. třídy (1916, Německo)
- Železný kříž I. třídy (1918, Německo)
- velkokříž Řádu červené orlice (1918, Německo)
Jeho jméno nesou kasárna ve Villachu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1895; Vídeň, 1894; s. 167, 642 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1897; Vídeň, 1896; s. 100, 172 dostupné online
- ↑ Přehled velení armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled vrchního velení rakousko-uherského vojenského školství na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na italské frontě na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Armádní skupina Rohr na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1918; Vídeň, 1918; s. 1 dostupné online
- ↑ Služební postup Franze Rohra in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 153 dostupné online
- ↑ Rangsliste der k.u.k. Kriegsmarine 1918; Vídeň, 1918; s. 37, 39 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1913; s. 256 dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 48 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 89 ISSN 0036-5246
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Franze Rohra in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 9 dostupné online
- ↑ Přehled čestných občanů v Klagenfurtu na webu města Klagenfurt am Wörthersee dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 256–257 (heslo Franz Rohr von Denta) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
- Nikolaus von Preradovich: Die letzten k.u.k. Feldmarschälle. Schild-Verlag, München 1998
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Franz Rohr von Denta na Wikimedia Commons
- Franz Rohr von Denta na webu austro-hungarian army
- Franz Rohr von Denta na Austrian Commanders
- Rakousko-uherští generálové
- Rakousko-uherské osobnosti první světové války
- Rakouští šlechtici
- Uherští šlechtici
- Tajní radové
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Vojenského jubilejního kříže
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Železného kříže
- Nositelé Řádu svatého Alexandra
- Nositelé Řádu Takova
- Nositelé Řádu vycházejícího slunce
- Nositelé Řádu slunce a lva
- Narození v roce 1854
- Narození 30. října
- Narození v Aradu (Rumunsko)
- Absolventi Tereziánské vojenské akademie
- Polní maršálové
- Rakouští maršálové
- Úmrtí v roce 1927
- Úmrtí 9. prosince